Jak jsem si dal Plzeň do sklenice od Radegastu!!!
Tak jsme se konečně dověděli, co už někteří dávno tušili, že s kulturou to tady asi nebude takk slavné. Jen jsem tajně doufal, že v úporném klání měst o „evropské město kultury“ se projeví prostý fakt, že v Plzni to je opravdu méně. V rozhodování, i když těsném, hrály určitě roli neznámé faktory. Možná jen jiný přístup k vysvětlení pojmu kultury. Kultura to nemusí být jen umělecké aktivity z oboru vysoké, případně pop kultury. Kultura v širším pojetí je vše co nás utváří a obohacuje a je každodenní součástí života. Oblečení, jídelní zvyky, estetika prostředí, společenské chování, hostitelská kultura, ale i škody vznikající nečistým prostředím. Jaké hodnocení v rámci Evropské unie, o jejíž kulturní město jsme usilovali, bychom si zasloužili v budování tohoto kolektivního software? Kultura je základní podmínkou lidské existence a nelze ji pokládat za pouhou „nádstavbu hmotné základny“ jak to činili marxisté.
Díky umělé rivalitě o město kultury tady vzniklo v poslední době mnoho projektů, které byly zdaleka vidět a měly zřejmou inspiraci v soutěži. To zahlédli jistě i komisaři, kteří rozhodovali. Ne všichni byli „pražáci“, kteří by nás rádi potopili. Všichni ale vidět vybydlené domy v centu města, nedostatek parkovacích míst, rozbitou dlažbu, na které si moje žena dnes zranila nohu (výjevy jak ženy loví svou lodičku mezi dlaždičkami jsou opravdu k nezaplacení). Možná, že kultura je i vykácení vzrostlých stromů před kostelem, aby se udělalo místo parkování – kyslík a příroda opět na druhém místě. Černá louka se svou možností promenád a výstavami je již dalekou minulostí a ve městě je chronický nedostatek míst pro kulturní prožívání času. Po šesté večerní je v centru města pusto – „město duchů“, v sobotu a neděli po celý den. Kultura se odstěhovala asi jinde. Její představu pro toto léto zachraňovaly akce. Na náměstí byl nejviditelnější „potěmkinovsky“ zbudovaný pivní restaurační stan s názvem Náměstíčko!!!, kde to v podvečer při koncertech trochu žilo, spolu s místními bezdomovci. Připomínalo to řízenou kulturní politiku minulosti, kde nebyly a ani nemohly být spontánní podmínky pro to, aby kultura vznikala odspodu. Město si samo musí organizovat své akce, aby bylo kulturní, místo aby vytvářelo podmínky a pravidla pro dotace a granty na smysluplné a dlouhodobé projekty. Za dotaci na velkou akci, by se daly třeba ve městě spravit třeba chodníky, podpořit soukromé galerie nebo odpustit nájem za kavárenské zahrádky. Možná že by si lidé do center nacházeli cestu.
Pyšníme se kulturními akcemi a velkými festivaly, na které přijíždějí tisíce lidí, ale ti přespí pod stany, zkonzumují hektolitry piva a zase odjedou. Proč by chodili do města, kde je přes víkend otevřena jedna pizzerie. Jaký užitek z nich může mít kulturní město, když ani nedokáže ubytovat dva autobusy turistů z Českých Budějovic, kteří přijeli do Ostravy na výstavu. Nocují v Havířově v bývalých kasárnách, kde je navíc okradou, jakou asi budou dělat reklamu našemu městu. A co kavárník, který se snaží ve městě vytvářet kulturní prostředí. Ten musí zaplatit městu sto tisíc měsíčně, a ještě mu odhánějí klienty hlučné akce na náměstí a shora slyší, že by měl mít otevřeno i sobotu a neděli, aby to tu žilo. Ale co má žít a kde? Aktivita Stodolní ulice kterou se chlubíme sice představuje názor, že i pivní kultura je „kultura“, který tady přetrvává – ale havíři a hutníci z bývalého nejhříšnějšího města monarchie už tady nemusí hasit žízeň. Jedině, že by mládež chtěla aspirovat na podobný titul v rámci Unie. A je toho víc.
Titul „evropské město kultury“ jsme tedy nezískali ale mohli jsme ztratit zbytečné iluze a současně získat motivaci, abychom byli skutečně kulturním městem. Možná časem najdeme i těch 9% ročně z rozpočtu města, které již dává město Plzeň na kulturu.
Něco při rozhodování určitě hrálo velkou roli – koncepce, dlouhodobý přístup, širší pohled na kulturu – jsou to všechno jen dohady, na rozdíl od zřejmých fakt. Tak jsem si dal po vyhlášení výsledků svou oblíbenou Plzeň, abych trochu zapil zklamání, na radu kamaráda však do sklenice Radegastu, abychom zachovali mimikry. Tento spontánní akt však dal vyjevit skrytému faktu o všudypřítomném zákonu polarity, že se možná Ostrava věnovala více povrchu a formě, zatím co Plzeň si dává více záležet na obsahu a je bohužel taky lepší na žaludek.
