Jako první premiéru sezóny 2010/2011 uvede Národní divadlo moravskoslezské operní díla dvou světových českých skladatelů – Šárku Leoše Janáčka a Ariadnu Bohuslava Martinů – v jednom večeru. Přestože vznik oper dělí několik desítek let, témata obou příběhů mají leccos společného. Právě na tomto předpokladu je založen režijní a scénografický záměr hostujícího slovinského režiséra Rocca.
slovo režiséra
DVĚ ŽENY, DVA MÝTY – SETKÁNÍ JANÁČKA S MARTINŮ
Šárka a Ariadna, příběh dvou žen ze dvou odlišných kultur. České mytologické pojednání o ženě-bojovnici, která obětuje svoji lásku k muži, aby dodržela své životní poslání. A řecká báje v surrealistickém zpracování o ženě-bohyni, strážkyni mystického labyrintu, ve kterém se ztratí každý muž. Zdánlivě se jedná o dva zcela jiné náměty, ovšem obě ženy sdílí podobný osud: rozpolcenost mezi silným citem a ještě silnějším rozumem, který následuje vyšší poslání. Dramatický konflikt je téměř všedního charakteru: střet mužského a ženského vidění světa – problém každodenního života. Janáčkova Šárka má na základě poetického libreta Julia Zeyera formu jakéhosi stylizovaného obrazu z dějin národa českého. Bojovnice v okamžiku zabití svého milého pochopí, že milostný cit je pro ni důležitější než její nezkrotná touha po moci. Obětuje svůj život, aby se ve smrti navždy spojila v lásce. Skrze scénickou abstrakci a pohybovou stylizaci jsme se snažili najít nový vizuální tvar této legendy v dnešní době, jelikož mýty jsou nesmrtelné. Ariadna Bohuslava Martinů vychází z divadelní hry francouzského surrealistického spisovatele Georgese Neveuxe. Labyrint se zde stává zamotaným vnitřním světem duše každého z nás. Setkání s Minotaurem inu znamená setkání se sebou samým: část každého, kdo vejde do labyrintu, musí bezpodmínečně zemřít. Pouze Ariadna zná tajemství tohoto labyrintu. Rádoby náhodné setkání Thésea s Ariadnou se z pouhé milostné hříčky rozvine do neuchopitelných rozměrů vztahu mezi mužem a ženou. Jak Šárku, tak i Ariadnu lze něčím vnímat jako ženu-ničitelku. Setkání muže s touto ženou znamená nebezpečí, v důsledku smrt. Při hlubším zamyšlení se ale možná jedná o ženu-vykupitelku. Ona snad lépe vidí celek tajemného žití, každý její čin má totiž vyšší význam – a smrt je přece jen začátkem další naděje.
Rocc
Premiéra 23. září 2010 v 18.30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka
2. premiéra 25. září 2010 ve 20 hodin v Divadle Antonína Dvořáka
Druhá premiéra Šárky bude v přímém přenosu vysílána ze sálu divadla na stanici Českého rozhlasu Vltava.
Leoš Janáček (1854–1928)
Šárka
Opera o třech jednáních z roku 1887
Libreto Julius Zeyer (1841–1901)
Upravil a třetí jednání instrumentoval Osvald Chlubna (1893– 1971)
HUDEBNÍ NASTUDOVÁNÍ Jakub Klecker
DIRIGENTI Jakub Klecker, Jan Šrubař
REŽIE A SCÉNA Rocc
KOSTÝMY Vendula Johnová, Rocc
SBORMISTR Jurij Galatenko
Osoby a obsazení:
ŠÁRKA, bojovnice z Vlastiny družiny Dana Burešová / Eva Dřízgová-Jirušová
CTIRAD, bojovník oddaný Přemyslovi Luciano Mastro / Stanislav Matis
PŘEMYSL, kníže, choť zemřelé Libuše Martin Bárta / Jakub Kettner
LUMÍR, člen Přemyslova dvora Václav Morys / Martin Šrejma
Dále účinkuje orchestr opery NDM – koncertní mistr Vladimír Liberda, a sbor opery NDM.
Opera je nastudována v českém originále s anglickými titulky.
Šárka byla Janáčkovou operní prvotinou, kterou zkomponoval na libreto Julia Zeyera. Poprvé se o zpracování Zeyerovy Šárky skladatel pokusil už v roce 1887, kdy vycházela na pokračování v České Thalii (listy pro dramatickou literaturu a umění) Jana Ladeckého. Zeyer mu však neudělil souhlas ke zhudebnění. O rok později vypracoval druhou verzi, ale rozhodnutí spisovatele nezměnil. K Šárce se vrátil až o tři desítky let později, kdy o dokončení instrumentace požádal svého žáka, hudebního skladatele Osvalda Chlubnu (1893 – 1971). Po řadě úprav byla Šárka dokončena v roce 1919. O pět let později byla provedena její předehra na koncertě Klubu moravských skladatelů, uspořádaném k oslavě Janáčkových sedmdesátých narozenin, jevištní premiéra se však konala až v listopadu 1925 v Národním divadle v Brně. Opera ve své době příliš velký úspěch nezaznamenala. Dnes je stále častěji uváděna v koncertním provedení na programu řady prestižních hudebních festivalů, operní domy ale k jejímu scénickému ztvárnění přistupují velmi vzácně. Ostravská inscenace proto bude v tomto ohledu ve středoevropském kontextu výjimečným počinem.
obsah opery
1. jednání
Po smrti kněžny Libuše ztratily ženy řadu výsad. Začaly proto pod vedením Vlasty brojit proti mužům. Kníže Přemysl, choť zemřelé kněžny, přijímá na hradě Libice mladého bojovníka Ctirada, který si přichází z Libušiny hrobky vyzvednout mocnou zbroj po předcích. Přemysl spolu s ostatními vladyky odjíždí a Ctirad poté odchází do hrobky. V rozjímání ho vyruší skupina bojovnic
vedených Šárkou, která se rozhodla pro svou vůdkyni Vlastu uchvátit Libušinu korunu. Ctirad Šárčin loupežný čin překazí a dívky uprchnou.
2. jednání
V rozbouřené krajině si Šárka uvědomuje svou vzrůstající lásku ke Ctiradovi. Touží ale po pomstě a připraví na Ctirada léčku – přikazuje ostatním dívkám, aby ji přivázaly k velkému dubu a samy se nedaleko schovaly. Šárčin nářek přiláká Ctirada, kterému dívka namluví, že ji nechala připoutat Vlasta jako trest za nepodařený pokus o získání Libušiny koruny. Ctirad vyznává Šárce lásku. Dívka je sice unesena jeho upřímným vyznáním, nakonec se ale vzchopí, zatroubí na roh a přivolá tak ukryté bojovnice, které Ctirada zabijí. Šárka pak tohoto činu lituje, je již ale pozdě.
3. jednání
Na Vyšehrad přinášejí muži v čele s Lumírem tělo mrtvého Ctirada a postaví hranici, aby je spálili. Přichází Šárka, přiznává se ke svému činu, vrhá se na Ctiradovo mrtvé tělo a probodne se. Lumír zapaluje hranici a všichni žasnou nad čarovnou mocí lásky.
Bohuslav Martinů (1890–1959)
Ariadna
Jednoaktová opera z roku 1958
Libreto skladatel podle divadelní hry Georgese Neveuxe Le Voyage de Thésée (Pouť Théseova)
Český překlad Eva Bezděková (1929–1992)
HUDEBNÍ NASTUDOVÁNÍ Jakub Klecker
DIRIGENTI Jakub Klecker, Jan Šrubař
REŽIE A SCÉNA Rocc
KOSTÝMY Vendula Johnová, Rocc
SBORMISTR Jurij Galatenko
Osoby a obsazení:
ARIADNA Agnieszka Bochenek-Osiecka / Zuzana Marková
THÉSEUS Martin Bárta / Jakub Kettner
MÍNOTAURUS Martin Gurbaľ / Bogdan Kurowski
NÁMOŘNÍK, BURÚN Václav Morys / Martin Šrejma
STAŘEC Jaroslav Kosec / Václav Živný
PĚT CHLAPCŮ Z ATHÉN členové sboru opery NDM
Dále účinkuje orchestr opery NDM – koncertní mistr Vladimír Liberda, a sbor opery NDM.
Opera je nastudována v českém překladu s anglickými titulky.
Projekt se koná za podpory Nadace B. Martinů.
Na rozdíl od Janáčkovy Šárky je jednoaktová opera Ariadna jedním z posledních děl Bohuslava Martinů, vznikla v roce 1958. Skladatel ji údajně zkomponoval během jediného měsíce během práce na opeře Řecké pašije, aby si od ní trochu odpočinul. Předlohou k libretu mu byla divadelní hra Georgese Neveuxe Le Voyage de Thésée (Pouť Théseova). Operní zpracování zachovává nadčasovou sílu mytologického příběhu, jejž lze symbolicky promítnout do jakéhokoli období a nejrůznějších lidských dramat. Martinů uspořádal Ariadnu podle barokní struktury, v níž se uplatňují tři instrumentální vstupy (sinfonie) a uzavřené dílčí útvary (tři obrazy a závěrečná árie). Ariadnin part byl podle sdělení jeho manželky inspirován představou mimořádného pěveckého umění řecké sopranistky Marie Callas. Ariadna se dočkala své premiéry v roce 1961 (Gelsenkirchen, Německo) a u nás v roce 1962 (Brno), její autor se jí už ale nedožil.
obsah opery
Opera je komponována podle barokního schématu a sestává z prologu a tří obrazů, oddělených orchestrálními symfoniemi.
Sinfonia č. 1
Prolog před oponou
Strážce města Knóssos se dozvídá o příjezdu lodi s athénskými mladíky od racka, letícího kolem.
První obraz
Sedm vylodivších se mladíků tluče na dveře hostince. Otevírá jim Stařec, který je varuje před blížící se nocí. Šest mladíků se Starcem odchází, jen Théseus zůstává a setkává se s neznámou dívkou. Ta se do něj zamiluje a varuje jej před Minotaurem. Stařec ohlašuje svatbu královské dcery. Tou dcerou je ona dívka a jmenuje se Ariadna, ženichem je Théseus.
Sinfonia č. 2
Druhý obraz
Théseův společník Burún je nespokojen s tím, že místo boje sedí nečinně na slavnosti, a vydává se sám zápasit s Minotaurem. Burúnův smrtelný křik probudí Thésea z jeho okouzlení. Překoná strach a vyzve Mínótaura k boji. Ten přichází a vypadá přesně jako Théseus. Théseus se nezalekne jeho matoucích slov a zabije ho.
Sinfonia č. 3
Třetí obraz
Théseus odplouvá se svými druhy, Ariadna se s ním loučí závěrečnou árií.
