Martina Bačová patří k nejvýraznějším představitelům nastupující umělecké generace. Je laureátkou několika mezinárodních soutěží a mistrovských kurzů. V dubnu 2011 dokončila studia Meisterklasse na Hochschule für Musik C.M.von Weber, kde také získala Sächsisches Landesstipendium. S Janáčkovou filharmonií vystupovala už mnohokrát. Další koncerty se uskuteční 19. a 20. ledna 2012 od 19 hodin v DKMO. Orchestr bude řídit charismatický rakouský dirigent Christian Arming, který si srdce Ostravanů získal již za svého působení ve funkci šéfdirigenta JFO v letech 1996-2002. Martině Bačové jsme před koncertem položili několik otázek.
Vzpomenete si ještě, kdy jste vystoupila s Janáčkovou filharmonií poprvé a co jste tehdy hrála?
Vzpomínám si velmi dobře, byl to Koncert pro dvoje housle a orchestr J. S. Bacha, bylo mi tehdy myslím 13-14 let. A asi rok na to jsem dostala nabídku na záskok ve Wieniawského houslovém koncertu d moll.
Od doby, kdy Vás učil tatínek uplynulo už hodně vody. Vašimi učiteli byli mnozí renomovaní houslisté. Kdybyste měla vyzvednout přednosti jednotlivých pedagogů (včetně tatínka), které by to byly…
Mám pocit, že ukončením studia, studium nekončí. Nechci opomíjet léta, kdy jsem oficiálně studovala u profesorů na školách. Jen tím chci naznačit, že čím déle hraji, tím více zjišťuji, že toho ještě nevím dost. Každý se snaží učit tak, jak je mu blízké. Každý řekne něco, co považuje za důležité. A pak je na Vás, jaký koktejl z těch informací namícháte.
Momentálně mě velmi obohacuje spolupráce s některými vynikajícími umělci, sólisty a nutno podotknout, že stále je se co učit a považuji za velké štěstí, že mám tu příležitost hrát s nimi a učit se od nich v “přímém přenosu”. Je radost hrát s lidmi, kteří jsou mistři svého oboru, a ještě si s nimi vyhovujete lidsky. Asi by to mohlo být samozřejmé, beru to ale jako bonus.
V zahraničí jste nejen studovala, ale také tam koncertujete. Můžete srovnat publikum? Jakým způsobem by se podle Vašeho názoru dalo docílit toho, aby se mezi posluchači objevovalo více mladých lidí?
Ostravské publikum mám moc ráda. Je hezké mít známé tváře v publiku. Je to jako vrátit se domů.
A ty “nové-mladé” tváře si zřejmě každý orchestr musí vychovat sám. Jsou města, kde díky výchovným koncertům praskají sály ve švech.
Nechci příliš srovnávat, každé publikum má tu svou charakteristickou atmosféru, kterou dokážou vytvořit hudbymilovní posluchači, bez kterých by naše snažení a nasazení nemělo velký smysl. Ne náhodou jsou za poslední léta oblíbené live snímky, oproti studiovým. Právě obecenstvo přidává živé nahrávce na kouzlu okamžiku, který je autentický a technikou nenapodobitelný.
Na svém kontě máte řadu úspěchů. Kterých si Vy sama ceníte nejvíce a proč?
Britský časopis International Record Review udělil ocenění “Outstending Recording” našemu debutovému CD Elegant provocation. Přišlo to neočekávaně, a o to větší byla naše radost. A také každá další zahraniční kritika pro nás byla velkým oceněním.
Nebo také možnost hrát na zahajovacím koncertu 50. ročníku Israel Festival s Jerusalem Philharmony Orchestra jako jediný zahraniční interpret. Všech těchto a i dalších ocenění si upřímně vážím.
Někdy je zas úspěch, že se neztratíte na letišti, stihnete přesun a tím pádem koncert, ale to už patří spíš do rozhovoru “Co ve scénáři nebylo” :)
A taky je největší úspěch zůstat nohama na zemi a při tom neztrácet nadhled, o to je nutné se snažit neustále.
Z výčtu Vašich koncertních vystoupení, ale i úspěšné nahrávky, či ocenění na soutěžích úspěchů, je patrné, že Vaše kariéra se rozjela na plné obrátky. Ale nedá mi to, abych se nezeptala na soukromý život. Jak se Vám daří skloubit náročnou profesi a soukromí?
Profese je to skutečně náročná. Mnoho lidí si jistě dokáže představit, že to není úplně klidné povolání. Od permanentního balení kufru a cestování, až po neustálé ladění a kloubení termínů a mnoha dalších předem nečekaných změn a nástrah.
A proto si velmi vážím toho, že jsem šťastná a spokojená v soukromí a je to díky mému partnerovi, který je mi právě velkou oporou, má pro tento způsob života pochopení a umí mě podpořit.
——–
Christian Arming je jedním z nejvyhledávanějších dirigentů mladší generace. V roce 2011 byl jmenován uměleckým ředitelem Filharmonického orchestru v Lutychu. Zároveň vykonává funkci šéfdirigenta u New Japan Philharmonie. Narodil se ve Vídni a dirigování studoval u Leopolda Hagera na Akademii hudby a dramatického umění ve Vídni. Ve 24 letech poprvé dirigoval Janáčkovu filharmonii Ostrava. Rok nato (1996) byl jmenován jejím šéfdirigentem a tuto funkci vykonával až do sezóny 2001/2002. V poslední době se ve velké míře věnuje opernímu umění.
Program koncertu
Program:
C. M. von Weber: Euryanthe, předehra k opeře
M. Bruch: Koncert pro housle a orchestr č. 1 g moll op. 26
Houslistka Martina Bačová. Foto Ivan Korč