V sobotu na Fajnem letu ještě koncertoval, v pondělí se jako blesk uměleckou Ostravou a mezi příznivci dobré bluesové a folkové muziky rozšířila zpráva jako blesk z čistého nebe. “Pepa umřel”. Bard ostravské hudební scény, Josef Streichl, včera uspořádal svůj poslední koncert. Do smuteční síni na Slezské Ostravě se sjeli písničkáři, muzikanti i obdivovatelé tohoto svérázného hudebníka z celé republiky.
Pepa Streichl byl prvním, kdo na velká pódia vytáhl písničkáře jako Vlasta Redl nebo třeba Jarek Nohavica. Hrával s kluky z kapely Buty s Vláďou Mertou, patřil mezi hvězdný čtyřlístek ostravských muzikantů “jiné scény” – spolu se zmiňovaným Nohavicou, Dobeše a Plíhala.
Streichl, Kryl, Nohavica
Sám patřil mezi vůbec první písničkáře u nás, “své” protestsongy zpíval už koncem šedesátých let. Říkal o sobě, že byl prvnímm písníčkářem socialistického Československa, který stanul za písničku před soudem. V loňském rozhovoru citoval z rozsudku jménem republiky: „Je vinen, že dne 11. 8. 1969 před více vojáky svého útvaru zpíval píseň, kterou sám složil, a která svým obsahem hanobila Svaz sovětských socialistických republik, tedy veřejně hanobil některý stát světové socialistické soustavy, tím spáchal trestný čin podle paragrafu 104 trestního zákona.“ 17. října 1969 byl odsouzen a dostal 4 měsíce. Rozsudek vynesl otec herce Miroslava Donutila, tehdy vojenský soudce. Tak se ze Streichla stal “protestní zpěvák”.
za mlada
V sedmdesátých letech zpíval s uskupením Šafrán, po revoluci si založil kapelu Truc Blues. V polovině devadesátých let ho postihla mrtvička, přes ochrnutí pravé poloviny těla se však vrátil zpět k muzice, znovu se naučil chodit, mluvit a hrát na kytaru a od roku 2002 se vrátil naplno do hudebního života. Několik let žil v podstatě bez oficiálního příjmu a jediným zdrojem mu bylyi honoráře z hraných písniček případně dary od přátel.
Přes svůj věk (zemřel v nedožitých 64 narozeninách) přilnul k moderním technologiím, založil si vlastní YouTube kanál, kde stihl vložit několik svých videí z vystoupení a (ne)pravidelně vydával svérázný internetový magazín – newsletter s názvem Nočníček. Poslední číslo jsem dostal mailem ještě několik dní před jeho odchodem, 7.8. Doporučuji k přečtení i další díly.
Mj. se zde zmiňuje i o tom, jak když ležel po mozkové příhodě v nemocnici, vznikla mu v hlavě tato písnička:
Na poslední cestu vypral jsem si džíny
chci mít prostě image i v pohřební síni
Na poslední cestu vypral jsem si džíny
chci mít prostě image i v pohřební síni
zbylo ze mě málo, image, tělo, stín
i ta tvoje láska to byl jen rajský plyn
Je tu vůbec někdo,
kdo má mě ještě rád
pak zastavím ten ventil a dál blues
budu hrát
Je tu vůbec někdo, kdo má mě ještě rád
pak zastavím ten ventil a dál blues
budu hrát
Né že bych tu brečel, to jen hubou melu
ale i poslední úctu vzdáváte jen tělu
